HORSKÉ VARIACE

... NĚKDE V HORÁCH, BLÍZKO NEBE ...

Mapa, info, iterinář

mapa www.jpg

EXPEDICE AOTEAROA

8.3. - 7.4. 2007

Ivča, Tom, Luky, Martin

 

čt 8.3. - let Praha - Soul / letiště Incheon (čti inčon)

Korean Air (tak tomu se říká přesnost, navíc super servis, stále se klanící usměvavé letušky),

délka letu 10:15 h

pá 9.3. - let Soul / Incheon – Auckland

Korean Air, délka letu 11:20 h

 

so 10.3. – let Auckland - Christchurch

Qantas, délka letu 1:20 h

 

ne 11.3. - Christchurch
v autopůjčovně EZY přibíráme pátého člena výpravy, noblesní Mitsubishi combi, Lancer CEDIA, Touring

45 NZ$ / den + pojištění 7 NZ$ / den (spoluúčast 100 NZ$)

automat, klimoška, CD přehrávač

Christchurch – Lake Tekapo – Lake Pukaki

kluci mi dávají jasně najevo, vo co tady de ... při pohledu na tři stativy stojící v lajně a u nich klečící umělce je mi jasné, jak to bude celý ten měsíc probíhat ;-)

noc trávíme pod širákem s výhledem na zasněžený Mt. Cook

 

po 12.3. – Mount Cook NP
A je to tu, první trek údolím
Hooker Valley: Hooker Lake, ledovec

při zpáteční cestě zahnáni prudkým deštěm a silným vichrem do dřevěné chajdy s hliněnou podlahou, Stocking Stream Shelter, kde nakonec trávíme i noc

(v noci se z ní stala nedobytná pevnost, když kluci pečlivě a neprůchodně zašněrovali díru na dveře Lukyho pončem, vzniklý problém "kudy ven na čůrání" a tudíž "co s tím" vyřešen … ehm, tomu byste nevěřili ;o)

 

út 13.3. – Mount Cook NP

Opouštíme naši noclehárnu a vracíme se zpět do Mount Cook Village k autu,

ve vesničce nakukujeme do info centra DOCu (Department of Conservation)

pokračujeme v jízdě na trase Twizel – Moeraki Boulders

procházka mezi obrovskými lávovými bublinami na pobřeží

nóbl bejvák v Moeraki motor camp (cabin za 150,- NZ$)

den ještě nekončí, na blízkém poloostrově trávíme večer ve společnosti tučňáků žlutookých a tuleňů
Luky se tohoto dne před 27lety narodil - tak všechno nejlepší!

 

st 14.3. – Moeraki – Dunedin – prohlídka města

my ty města teda moc nemusíme, ale budova nádraží a kostel s dřevěným interiérem určitě za vidění stojí

dalším cílem je poloostrov Peninsula Otago – tučňáci, kormoráni (placená show, nic pro nás!)

dál do Kaka Point – po nekonečném hledání  volného plácku na spaní v neustávajícím silném dešti (neúspěšném,

na jedné straně divoké pobřeží, na straně druhé ohrazené pastviny a soukromé pozemky) bereme za vděk

kempem za 40 NZ$

čt 15.3. – Kaka Point – Nugget Point – Inverdargill – Te Anau
ráno dosušujeme stan v kuchyňce, za stálého deště pakujeme vše do auta a velíme k odjezdu

cestou zastávka u Nugget Point (maják, útesy), dál v městečku Inverdargill podnikáme výpravu do supermarketu, kde nakupujeme zásoby jídla na blížící se 4denní Milford Track, poprvé máme tu čest s Liquer Landem – jeden z autorizovaných obchodů s licencí na prodej tvrdého alkoholu, na NZ totiž vládne prohibice

naším dnešním posledním cílem je Te Anau, v místním The Moose Restaurant dáváme vytouženou večeři – stejk a hranolky (Steak Eggs & Chips Full Serve za 16 NZ$) + pivo

noc volíme v kempu za 55,- NZ$, počásko se umoudřuje, i přes prohibici popíjíme odvážně pivko pod borovicí

 

pá 16.3. – Fiordland NP, Milford Track

v centru DOCu fasujeme lístky na trek, k tomu pár info navrch o nutném vybavení – po souhlasném odkejvání, že vše máme, nás paní poctí poklonou, že Češi jsou vždy perfektně vybaveni

přejíždíme kvapem do Te Anau Downs, kde se máme v 10.30 nalodit na palubu a zahájit tak jeden z nejkrásnějších treků světa, auto necháváme na přilehlém mini parkovišťátku u silnice

lodí přes jezero Te Anau 1 ¼ hod.

při vstupu na pevninu procházíme vaničkou s dezinfekcí ... turistům v keckách se to moc nepozdává, není divu
od místa vylodění Glade Wharf jdeme poklidnou vycházkou k chatě Clinton Hut (5 km, 1 – 1,5 h)

... a hned máme tu čest poznat mušky Sandfly (peklo na zemi ... nevěříte? věřte!)

první seznámení se skřítky – tazmánskou třígenerační rodinkou (dědeček, dcera, vnučka)

 

so 17.3. - Fiordland NP, Milford Track
Clinton Hut – Mintaro Hut, 16.5 km, 6 h

cesta od chaty k chatě lemovaná spoustou kapradin, pabuků, bambusů, jezer a vodopádů

... a taky spoustou japončíků hemžících se všude, kam oko dohlédne

jejich trek zní ale v jiném tónu – noblesní chaty s veškerým servisem hodným VIP zákazníkům

 

ne 18.3. - Fiordland NP, Milford Track

Mintaro Hut – Dumpling Hut, 14 km, 6 – 7 h

po hromadném čekání na konec deště (ten nepřichází) postupně vyrážíme v pončech vstříc dalšímu dni

hned od chaty ostrý nástup do Mackinnon Pass, 1069 m – sněžííí

poté stejně ostrý sestup dolů – v půli kopce naši skřítci odpočívají s holýma opuchlýma nohama, OU je mi jich líto

pod kopcem odbočka k vodopádu – už z dálky se hlásí raketovým hlukem, voda se tříští a odráží neskutečnou silou

po hodince jsme v cíli dnešního dne – večer prudký déšť

večerní přednáška rangera nás nudí a tak si přednášíme sami v koutě – jídlo do pusy

 

po 19.3. - Fiordland NP, Milford Track

Dumpling Hut – Sandfly Point, 18 km, 5.5 – 6 h

budíček v 5.30 h, neb ve 14.00 odráží loď od břehu ... a cesta je dlouhááá

nejistotu (loď tu ve dvě není) střídá asi po půl hoďce naprosto jasné vysvětlení všech ostatních docházívších – už minulou noc jsme zaspali místní posun času

deštivá a pošmourná plavba Milford Soundem, čekání na bus, pivko

shledání s naším EZY a loučení se s úžasnými skřítky, skutečnými hrdiny celého treku 

 Te Anau (noc v domku Accomodation Fiorland za 140 NZ$, véča v The Moose)

 

út 20.3. – Te Anau – Queenstown – Wanaka

balíme usušené prádlo i ostatní výbavu, Martin ošetřuje zničené paty, které mu nedovolují skočit do trekovek, několik dní mu teď budou oporou pouze pantofle

dokupujeme zásoby na další plánovaný trek, podnikáme dlouhý přesun, noc trávíme u řeky v Mount Aspiring NP

 

st 21.3. – Wanaka – nákup map v DOC Visitor Centre, snídaně u jezera

vyhlídka Lake Diamont

přejezd do Makarora

cabin za 79 NZ$

 

čt 22.3. – Makarora – nástup na trek v Mount Aspiring NP

brodění po pás přes řeku, Martin plaváček

 

pá 23.3. – Mount Aspiring NP

výstup do Gillespie passu – sestup

noc pod jezerem

 

so 24.3. - Mount Aspiring NP

dojítí k JET Boatu

mušničky, JET Boatem do Makarory

sraz s Martinem, véča v bufetu

cabin 79 NZ$

 

ne 25.3. – Makarora – Fox Glacier – Franz Josef Glacier

nákup, buknutí výstupu na druhý den, na půl dne za 95 NZ$

noc ve free campu u jezera (poplatek 6 NZ$ /os., neplatíme)

 

po 26.3. – Franz Josef Glacier

po 17 hod. odjezd, cestou jídlo (kuřecí kousky, hranolky, pivo – vše za 12 NZ$)

kolem 22. hod stop na odpočívadle u moře, hučící vlny

 

út 27.3. – Pancake Rocks – Nelson – Abel Tasan NP – Marahau

buknutí sea kayaks u spol. MSK Kayaking – freedom bez průvodce na celý den, $65

cabin na 2 noci - $80/noc

véča: rejže Uncle Bens, orestovaný salám

 

st 28.3. – Sea Kayaking

8.30 nástup, školení, kolem 10.30 na vodě

Marahau – Adele Island – Fisherman Island – Marahau 15.40 h

véča stejky ... a škeble, blééé ;-)

 

čt 29.3. – Marahau – Picton – trajektem do Wellingtonu

cesta do Pictonu je jeden velký závod s časem, jízda po klikatých silnicích je nekonečná – i když checkin time nestíháme o dobrou půl hodinku, na palubu resp. do podpalubí neskutečných rozměrů se přesto dostáváme 

plavba touhle obří obludou trvá 3 hodiny a lze k tomu říci jediné: tak tenhle adrenalin teda my s Tomem ne-é,

při houpavých pohybech lodi je jediným místem, kde bezpečně trávíme cestu, venkovní paluba

ve Wellingtonu bloudíme chvilku ulicemi s cílem objevit lékárnu (moje pusa plná aftů křičí o pomoc)

noc ve free camping site u řeky

 

pá 30.3. – Ohakune – Tongariro NP

DOC Visitor Centre v Ohakune (info o výstupu na Ruhapeu, nákup map), nákup jídla

Whakapapa Village – cabins na 2 noci, $100 / noc

 

so 31.3. – 6.30 budíček, chčije a chčije, plán Ruapehu zrušen

dopoledne trávíme tak porůznu, především však nezvykle a snad poprvé jakýmsi nicneděláním

pobyt v posteli střídá procházka kolem chaty a pozorování neustálého deště, psaní deníčku, zkoumání mapy

kolem poledne už jsme všichni tím flákáním se unavení a velíme k odjezdu kamkoliv, nejprve dáváme oběd v Ohakune, pak se po náročně diskusi rozhodujeme pro městečko Taupo, kde bude mít Martin možnost dohnat naši zkušenost s jízdou na Jet boatu

cestou obdivujeme krásné jezero Taupo a na něm spoustu černých labutí, jejichž krása nám nedá nezastavit

zatímco Martin se adrenalinově vyžívá, my zmrzlinujeme v městečku na břehu jezera

 

ne 1.4. – Tongariro NP

počasí nás nutí změnit plány, nejdříve trek v této oblasti, výstup na sopku pak bude poslední třešinkou na dortu

vyrážíme na 3denní trek zvaný Tongariro Crossing – od visitor centra ve vesnici Whakapapa

první zastávka u vodopádu Taranaki, dalším bodem jsou jezera Lower a Upper Lake (je tu fičááák)

zastávka u chaty Waihohonu - platí se tu, proto rozhodujeme jít dál a před setměním zabivakovat u řeky

proces zbloudění mého a Tomikova si netroufám popisovat, hledání se ve tmě a dešti, v naprosté pustině a džungli byl téměř hororem pro nás všechny – VELKÉ DÍKY domorodcům, osudu a všemu, co přispělo k dobrému konci!!!

nakonec všichni čtyri stavíme stan u řeky, naprosto vyčerpaní fyzicky i psychicky

 

po 2.4. - Tongariro NP

dnešní trasa začíná stoupáním z údolí nad řeku

zhruba po hodince docházíme k chatě Oturere – svačinka či oběd, vždyť jíme pořád to samé ;-)

dál téměř měsíční krajinou, oblastí Mordoru

následuje výstup na aktivní kráter sopky – příznačně nazvaný Red crater, dech beroucí živoucí útvar

po zdlouhavé cestě různě drsným terénem docházíme k chatě Mangatepopo

ač celkem neradi, noc trávíme v chatě – místo pro stan je jen o malinko levnější

rangerku, která v nás vyvolává představu přísné soudružky učitelnice, se snažíme ignorovat – ježiš, ta baba mi

ale skutečně leze na nerv!

 

út 3.4. - Tongariro NP

ráno opouštíme chatu jako poslední, máme navíc tu čest uklízet půl chaty – prostě taková výhra bez zásluh

nemáme kam spěchat, do cíle našeho okruhu jsou to údajně 3 hodinky

pozvolné tempo s polední přestávkou u říčky, koupačka, opalovačka

kolem třetí se shledáváme s naším pátým členem výpravy (autem)

noc volíme v již známém kempíku, té samé cabin za $100

záslužná večeře v blízké hospůdce (stejky a pizza ... velkééé)

 

st 4.4. – výstup na sopku Ruapehu

ranní ptáče dál doskáče ... a nás čeká dneska opravdu dlouhý skok, budíček proto v 6.30 hodin

nadobro opouštíme naši cabin a jedeme vzhůru do výchozího bodu na námi vytouženou sopku

od samého rána je dnešní den svátkem (nejen Ivčiným) ... počásko se drží, pohled na mraky obalenou sopku je něco vzácně nepopsatelného, nad čím jásáme a kocháme se, krásný to dárek pro oslavence

výstup na sopku po kamenech, sněhových polích trvá 3 hodinky

z okraje vrcholového kráteru shlížíme na jezero, které se před několika dny vylilo

pro Toma s Lukym je velkou výzvou blízký vrcholek – dosáhli na něj i přes nebezpečně vyhlížející ledovcové trhliny

sestup v mracích, v úrovni lanovky přichází déšť a tak bereme za vděk tímhle dopravním prostředkem

přejezd přes Taupo směr Rotorua

noc v Holiday Park Reporoa, noc za $90

slavnostní večeře se vším všudy ... stejky, vínko

 

čt 5.4. – Rotorua – Waiotapu – gejzíry

ráno pakujeme a vydáváme se na trasu směr Auckland

zastávka ve Waiotapu, kam přijíždíme právě včas, abysme ještě stihli probouzení gejzíru Lady Knox v 10.15 hodin za pomoci mýdla začíná divadlo, které je pro nás zklamáním, neb nejsme vyznavači podobně připravené show

poté procházíme celou oblast, kocháme se pozorováním různobarevných bahenních bazénů a dostatečně omámeni syrnatými výpary pak nakupujeme v info centru všemožné suvenýry, naše pozornost se upíná především k nefritu

do Aucklandu přijíždíme kolem třetí

kousek od autopůjčovny EZY nutná návštěva myčky, na řadu přichází nutně i vysavač, nakonec doplnit nádrž a téměř na minutu přesně odevzdáváme náš kočár – bude se nám stýskat

taxi do námi vybraného Backpackeru, kde ani na chvilku nelitujeme, že je plno (jaký pán – tak trošku jetej sjetej, takový krám), dál už jdeme pěšky a kotvíme v Base Backpackers – 2lůžkový pokoj / a la vězeňská cela za $90

vyrážíme do podvečerních ulic velkoměsta s jasným cílem Sky Tower

přístav, suvenýry, stylová hospůdka – steak a pečená kachna

 

pá 6.4. – Auckland

kolem sedmé ranní opouštíme naši hotelovou celu,

na recepci necháváme nespotřebované kartuše, které snad někomu přijdou vhod – musíme si přece pomáhat

objednáváme si taxi na letiště, za které platíme z poslední zásoby „dolců“ 40 NZ$

tady ještě zaplatit odletovou taxu, odbavujeme krosny a zlehka brouzdáme po shopech

i když nejsme příznivci stravovacího řetězce McDonald, v tuto chvíli sázíme na jistotu – jejich ranní menu nám fakt šmakuje, spokojeni dokupujeme dárečky 

11.15 odlet Auckland – Soul Incheon, délka letu 11:55 h

po příletu a projítí tranzitního terminálu nás letištní pracovník oznámkoval nálepkou TRANSIT, postavil do řady a pak nahnal do autobusu s cílem tranzitní hotel HYATT Regenty ... náš sen o procházce po Soulu se hroutí,

jsme od něj vzdáleni 80 km, je večer a my jsme téměř uvězněni v hotelu

 

So 7.4. – Soul Incheon – Praha

snídaně v pětihvězdičkovém tranzitním hotelu je něco naprosto zničujícího, vzít si co hrdlo ráčí z nás dělá naprosté nenažrance a s plnými pupky pak sotva dofuníme na pokoj, kde dávku trávíme v poloze ležmo, UF

v recepci platíme včerejší spotřebu z pokojového baru (nejlevnější plechovkové pivko) a za doprovodu klanějícího se personálu opouštíme hotel, přistavený bus nás veze před brány našeho odletového terminálu 

Korean Air, délka letu 11:25 h

před šestou hodinou podvečerní SEČ usedáme po trošku rozklepaném přistávacím manévru na ruzyňském letišti

a jsme doma ... stejně je tu krááásně

točené pivko, tlačenka, utopenec, smažák